OK, tak to chce odvahu, no a co...

... to je přece normální, ne?
Psala jsem to už někde výše - když někdo něco hodně chce, musí proto holt něco udělat, a předem si rozmyslet a rozhodnout se, jestli mu/jí to stojí za to. Třeba mně osobně to v případě naušnic nikdy za to nestálo, nějakou "ženskost-neženskost" (proč by se měla poměřovat zrovna naušnicemi?!) jsem neřešila, názory ostatních mi byly fuk. bez naušnic mi bylo a je dodnes fajn . Mojí sestře to za to stálo, šla na to asi v 15 letech a taky v pohodě, i kdy ten vlastní úkon bolel. Ale na rozdíl od toho miminka se rozhodla sama a věděla proč to tak je.

Každý/á to má jinak, ale rozhodně se to dilema, zda na to jít či ne, přece nevyřeší tím, že bude bezbranému miminu jaksi pro nic za nic způsobovat bolest a zdravotní rizika jen proto, že MOŽNÁ někdy v budoucnu zatouží po naušničkách. A co když zatouží po piercingu jiné části těla, ale nebude mít odvahu na to jít? To ho mám taky nechat píchnout dokud je ještě miminko??? To je přece absurdní!!!

A to že si to člověk většinou nepamatuje, neznamená že ho to nebolelo! Ty malé dětú/miminka to setsakra bolí a myslím že nejhorší bolest je ta, které člověk nerozumí, neví proč se mu děje, a ještě navíc když je to - na rozdíl třeba od nutných medicinských zákroků - zcela zbytečné!