Myslím, že chyba je také v tom...

... že ženy zřejmě ještě pořád (v 3. tisíciletí!!!) často přijímají mylnou představu, že by "vlastně" měly domácnost+děti zvládat skvěle a pokud to tak není, je jakoby něco "špatně" a ony by se měly jaksi ospravdlňovat.

Ale proč?!?

Je to přece domácnost obou/všech a děti jsou také děti obou rodičů - takže OBA rodiče nesou zodpovědnost za domácnost i za děti.

OK, jeden z nich (zatím je to většinou žena) je dočasně doma za účelem péče o (malé) děti, a tím se asi spíš k některým domácím pracím dostane - prostě protože je doma, tam kde se ty práce dělají. Tyto práce ale nejsou její hlavní náplní, nejsou důvodem proč je doma! Pokud stihne něco v domácnosti udělat, je to NAVÍC k její vlastní práci - a tou je pečovat o děti, vychovávat je, učit je, být s nimi... (+ některé práce s tím přímo souvisejí, jako uvařit/připravit jim jídlo).

Muž by tedy měl to, co žena zvládne v domácnosti kromě prací přímo souvisejících s dětmi, ocenit jako "nadstandard" a nikoliv brát jako samozřejmost!
A žena zase musí k tomu takto přistupovat, aby to fungovalo!

Můžu říct že já to tak beru - nikdy jsem nešla do vztahu (dřív) či manželství (teď) s tím že budu partnerovi "dělat servis" - a manžel by něco tak zcestného ani nevyžadoval! Tyto věci jsme si ujasnili ještě než jsme se vzali a než se narodil starší synek (věkový odstup mají kluci něco přes 2 roky). Musím říct (a zaklepat to ;-)) že to klape ! Jen to občas v praxi trochu doladíme ;-) a jedeme dál...

Samozřejmě jsme někdy - zejména večer - otrávení, unavení, kvůli nějaké prkotině se pohádáme (jsme oba trochu bouřlivé povahy ;-)), ale stejně tak se zase usmíříme, povídáme si, tulíme se...

Pisatelce příspěvku nevím co bych poradila, protože mi není jasné jak otevřený je její manžel tomu, aby o těch věech přemýšlel a přistupoval k nim jinak. (Já osobně si třeba vtah s někým kdo by tomu otevřený nebyl, nedokážu představit...)

Ale každopádně pokud ona je na mateřské a její práce tedy momenálně spočívá v péči o děti, tak ať si tuto práci "zorganizuje" co nejlíp, tak aby z ní měla dobrý pocit - myslím v tom smyslu, aby to všechny bylo přínosné, den probíhal tak aby všem bylo pokud možno fajn - prostě aby to "klapalo" ¨- a aby neřešila co zvládne navíc! Když zvládne, tak jo, když ne, tak ne - není to povinnost!!! Ale o tom musí být i vnitřne přesvedčená!!!
Manžel koneckonců také dělá v povolání to co je jeho pracovní náplní, organizuje si to a má nějaký postup - a neřeší zda navíc stihne pak doma ještě vysát či vytřít. Samozřejmě pokud to vyjde, fajn, pokud ne, tak ne. Ale jeho práce přes den je něco jiného - její taky. Domácnost ať oba dělají dle domluvy tak jak se jim to hodí časově i jinak - a také ať to nepřehánějí a dělají to co je opravdu potřeba (např. my vůbec nežehlíme - není to nutné, kromě dejme tomu košil atd., ale ty nikdo z nás nosit nemusí).

A k tomu brblání - ať mu řekne (ale přátelsky a bez výčitky) že si tu věc, kter se mu zdá být nedokonalá, může udělat sám, jestli chce - že to určitě zvládně líp a ona bude jen ráda.