Re: Řekni mu, co má dělat

V mnoha příspěvcích poznávám jak sebe - tak i svoji dceru.... Já jsem měla děti po 15 měsících, neplánovaně, takže jsem byla ve 22 letech dvojnásobnou matkou. Můj manžel byl z té generace, která doma obvykle vůbec nepomáhala. Takže - měla jsem na starosti dvě mimina, jeho - a rodinný domek. Dnes když o tom přemýšlím, říkám si, že vůbec nechápu, jak jsem to mohla zvládnout, neboť první dítě, dcera, brečela celé dny až do půl roku, kdy jsem ji odstavila. Syna jsem začala kojit - a brečel taky, střevní potíže, křeče - tak jsem ho bohužel odstavila mnohem dřív, protože bych nevydržela chovat jej celé dny jako dceru, která byla první. Manžel doma nepomáhal vůbec, tehdy jsem byla naprosto udřená, hubená, okna jsem myla 4x ročně a bylo jich na domku dost - a dnes si říkám, že jsem se na to nevykašlala..jenže - tehdy na vesnici mít špinavá okna, to by mě sousedky pomluvily..ve městě je to jiné. Byla to tedy už Praha, ale ta okrajová, kam jezdil jen vlak..
A za 28 let se toto zopakovalo u dcery, ta tedy obě děti kojila, rozdíl mezi nimi byl rok a půl - a obě děti měly přesně stejné potíže jako kdysi ona..Aby toho nebylo málo, tak na rozdíl ode mne měla na starosti nejen dvě mimina, ale studovala ještě vysokou školu - denní studium, protože než se první dítě narodilo, měla za sebou první ročník a měla obavu, pokud by studium na dlouho přerušila, že už by se k tomu nevrátila.
Tudíž - chodila na povinné přednášky, učila se, starala se o dvě brečící mimina, starší samozřejmě žárlila na mladšího, manžel začal být silně nervózní - také není typ, který by pomáhal s domácností, vydělá sice dost peněz, ale chce mít doma vše hotové.. děti jsme hlídali střídavě já (pracující babička) a dcery tchán, nepracující dědeček. To bylo jediné štěstí, že on, ač muž ze starší generace, byl schopen děti i přebalit a nakrmit. Mezitím hlídaly i kamarádky apod. Dcera hrozně zhubla, byla totálně zničená, ale školu dokončila - doma samozřejmě nebylo moc uklizeno, já jsem jí tam jezdila jednou týdně prát a pomáhat,brala jsem si někdy i dovolenou, když bylo nutné děti pohlídat a nikdo jiný nemohl, manžel jednou za čas sice uklidil, ale tak jednou za měsíc - a byl z toho dost rozhozený, starší holčička rozhazovala hračky ale každý den a ještě je neuměla uklízet, situace už pomalu vypadala na rozvod - on by byl tehdy rád, pokud by prostě školu nedokončila a věnovala se rodině, musím skutečně obdivovat sílu vůle, kterou měla, že toto vše zvládla. Nakonec byla promoce, všechny státnice udělala za jedna, byla od dětství studijní typ. Po skončení školy byla doma asi půl roku a nastoupila do zaměstnání. Myslím si, že skutečně naprosto stačí k vyčerpání maminky dvě malé děti a pokud se přidá ještě studium, je to opravdu velice náročné.
Situace v rodině se uklidnila, manžel taky, vyřešili to tak, že občas si zaplatí úklid, přijde nějaká studentka, umyje okna apod., protože manžel vydělá hodně peněz ale nepomáhá vůbec, takže myslím, že je to takhle docela rozumné. Dcera být doma nechce, aby zúročila vzdělání a získala praxi.Váží stále velice málo, po té několikaleté zátěži nemůže přibrat ani kilo. Jak děti rostou, situace se skutečně zlepšuje, děti už tolik nezlobí, perou se méně, starší holčička již chodí do první třídy, rodina jezdí v zimě na hory, v létě na kolech a manželství je v současné době úplně v pohodě. Proto radím pisatelce článku, ať nepropadá zoufalství, manžel se asi se situací neumí srovnat,připadá si na vedlejší koleji, odstavený, nechápe asi dostatečně, že matka se nyní musí především věnovat dětem a ne jemu, chce to velkou trpělivost a pokud to jen trochu jde, povídat si o tom, určitě se to srovná, jen děti odrostou. Možná to bude trvat rok, dva, nejtěžší je to samozřejmě když je "čerstvé" miminko, maminka ještě vyčerpaná po porodu, fyzicky i psychicky, tak vše vidí černě. Určitě se to srovná, ale ne hned. Držím palce, vydržte!