Markéto, bolí děsně

To tahání placenty bylo něco neskutečného, skučela jsem jako pes. Nakonec (nebo možná proto, kdo ví) jsem začala prudce krvácet (manželovi je na videu vidět, jak mu proud krve smáčel záda) a pak rychle volali na ARO, že musím pod narkózu, abych nevykrvácela. Volali to před mužem, toho pak narychlo vyhodili ven. Říkal mi, že snad podruhé v životě brečel a opravdu se bál, že umřu. Nakonec to dopadlo OK, dostala jsem potom 2 krve a večer jsem se i posadila (syn se narodil ve 3,30 ráno), po narkóze ni totiž klesá tlak a omdlévám. Chci jenom podotknout, že si nemyslím, že by na placentu čekali půl hodiny. A u třetího porodu jsem rozhodnutá bojovat za to, aby případně vyčkali déle. Snad na to budu mít sílu, nebo aspoň manžel.