Re: manžel = hovado?

Nazvat svého manžela hovadem se mi příčí. On má své chyby a já také. Myslím, že kdybych ho nazývala hovadem, tak už s ním nemůžu být. Pokud jsem s někým v jedné domácnosti, je to příliš intimní, abych domácnost sdílela s někým o kom si myslím, že je hovado. A abych s takovým měla intimní styk, ani náhodou. Aby si někdo náhodou nemyslel, že můj muž je vždy milý, vtipný, zábavný, v obleku...........Tak to ne. Ani já nejsem domácí puťka. Ale nezajímají mě koncerty, výstavy apod. Bydlím na menším městě. Co nás zajímá a vždycky zajímalo, je kolo, voda, lyže - samozřejmě s dětmi. On zajde do hospody na pivo, beze mě, já to nesnáším. Já zase zajdu do vinárny s kamárádkami, to zase nesnáší on. Ale respektujeme to navzájem. Je jasné, že když jde do hospody, hlídám děti já, když jdu s kamarádkami, hlídá děti on. Všechno musí být vyvážené a nic se nesmí přehánět. Úklid v domě děláme společně. Na večeři do restaurace nejdeme, protože bych neměla sílu děti nechat doma a s dětmi je to docela drahé. Manžel proto občas navrhne, co si uvařit něco dobrého. Minutky vaří on, omáčky a ostatní já. Není to vždycky idyla. Taky se hádáme. Život není procházka růžovou zahradou, ale každodenní boj. I když s sebou někdy plácne na gauč a jí brambůrky a drobí, nechám ho. Ani po něm neuklízím. Uklidí druhý den a když ne, tak se ozvu. Nebylo to u nás vždy takové. Teď jsme spolu manželé 16 let. Prvních 5 let manželství bylo peklo. Nevím proč si manžel myslel, že manželství funguje tak, že manželka se stará o děti, domácnost, pak chodí do práce a manžel pouze chodí do práce a pak si užívá s kamarády. Zkoušela jsem všechno, ale bylo to, jako když každý z nás mluví jiným jazykem. Pak jsem křičela, brečela a prosila. Nic nepomohlo. Už jsem si myslela, že je konec. On mi zdůrazňoval, že mě a naše dítě k ničemu nepotřebuje. Tak jsem v létě odjela na měsíc na chalupu, kterou mi půjčila kamarádka. Tam jsem si chtěla vytřídit myšlenky. Manžel měl celý měsíc pro sebe. Já jsem se vrátila domů s tím, že takhle to nejde a že se tedy musíme rozvést. Tehdy se to všechno obrátilo k lepšímu. Chtěl si promluvit. Mluvili jsme o všem a nekonečně dlouho. Zjistili jsme navzájem, že jeden druhého vůbec nechápal. Dohodli jsme se na pravidlech, která se ovšem postupem doby měnila - ale vždy po vzájemné dohodě. Oba jsme se naučili spolu mluvit o všem. Není to vždy příjemné. Ale funguje to. Takže ten úvodní článek trochu nechápu. Nikdy jsem kamarádkám jejich partnery nezáviděla, protože je pravda to, co se říká, že není radno dát na první dojem. Mám kamarádku, které manžel před ostatními říká Haničko a nosí ji na rukou a doma jí tituluje ty krávo a občas jí nějakou šoupne. Řekla mi to a já tomu nechtěla věřit. Znala jsem ho jinak.
Nemyslím si, že mám doma zázrak, ale pro mě vyjímečný je a rozhodně bych o něm i přes jeho chyby nikdy neřekla, že je hovado.