Já také ne!!!
Docela mne tady nadzvedlo sdělení, že "každá si vzala hovado". Takže nevydržím a musím vám napsat názor svůj.
Vdávala jsem se před 17 lety, se svým nynějším mužem jsem v té době chodila 6 let, takže po 23 letech vztahu mohu místopřísežně prohlásit: MŮJ MANŽEL NENÍ HOVADO, JE INTELIGENTNÍ a PŘÍJEMNÝ PARTNER, POZORNÝ MILENEC A SKVĚLÝ TÁTA! To, co jsem napsla vůbec nebrání tomu, aby mi občas nelezl na nervy (zamyká byt na 2 + 2 západy i když jsme doma), občas mně nerozčiloval (když se mne po tolika letech bydlení zeptá kde máme ručníky) nebo jsem na něho nebyla naštvaná. ALE stejně tak lezu na nervy já jemu (mám večer při žehlení či dělání papírů puštěnou televizi - jako kulisu - a on to nesnáší), občas ho rozčílím (když potřebuje něco napsat na počítači a já to zapomenu třeba i po dvou připomenutích) nebo se na mne naštve. Jenže partnerský vztah je asi 5% zamilovanosti, 5% sexu, 10% zvyku (setrvačnosti), 30% povinností a 50% tolerance.
Někde jsem slyšela, že v Itálii mají pořekadlo když se manželé hádají že "dělají lásku". Líbí se mi to. Pravda, nehádáme se tak často a hlasitě jako "italská" domácnost, ale to je dané tím jejich jižním temperamentem. Ale když máme rozdílné názory tak si to vysvětlíme, každý řekneme svoje názory, co mi vadí, co jeho štve a dojdeme ke kompromisu. A ten se stane jakýmsi "nepsaným zákonem" naší rodiny. A to je to "dělání lásky". Je to jakási prevence toho, abychom časem jeden o druhé v nakupené zlosti neměli potřebu říkat, že je hovado.
No a k tomu, že muž se válí na pohovce, kouká "do ohně", čte noviny či sleduje telku a ženuška kmitá okolo dětí a domácnosti a až se "pán a vládce", kterému ona ale v duchu přezdívá "hovado" zvedne, tak ona nakluše a vše uklidí a dá na místo... ? TAK TOTO NIKDY!!!! A to pozor - upozornění pro čerstvě zamilované a novomanželky - NIKDY nesmíte dopustit. Zůstane-li po mužíčkovi podobná spoušť zatněte zuby a nechejte ji tam!!!! Zůstanou-li ponožky pod postelí - nechejte je tam. Pohodí-li kalhoty přes židli - nechejte ji tam!!! Jasně vyhlašte pravidlo, že perete jen to, co je v koši na prádlo, nové pitivo koupíte, až bude bedna plná prázdných lahví - jinak přece nevíte, že pitivo došlo, ne? (a to prosím lze aplikovat nejen na pivíčko manžílka, ale i na limči dětiček, které mají v oblibě odnést si láhev do svého pokoje a po vypití ji tam "zapomenout".) atd. Já razím heslo, že muž je stejně inteligentní a schopný jako žena, a naopak že žena má stejně náročné pracovní vytížení, jako muž (a to pozor - i když je na MD!). Tak proč by se jeden měl koukat na televizi a druhý všechno ostatní. Mužům je třeba nechat cca 1/2 hodiny po návratu z práce klid - tvrdí i psychologové, že oni potřebují v klidu ( pozor - V KLIDU - nepálíme na něho dotazy kam pojedeme na víkend, ani za ním neposíláme dítka aby předvedla poznámky) přehodit myšlení ze "zaměstnání" na "rodinu". Ale po té půl hodině "hájení" doporučuji manžílka oslovit nevinnou otázkou zda mu nebude vadit, když bude večeře až tak za dvě hodiny (nebo neco podobného - ten můj má v žaludku budík - co víte, že mu BUDE VADIT). A když se zeptá proč, tak mu vysvětlíte, že nejprve musíte dělat s dítky úkoly - později by byla už moc unavená - a třeba pověsit prádlo, aby uschnula halenka, kterou si zitra chcete vzít. A zakončíte nevinně: "A nebo že by jsi dohlídl na ty úkoly a prádlo pověsil, abych mohla začít vařit hned?" Dalo to práci, ale podobnou ženskou manipulací jsem naučila manžela - obletovaného jedináčka - že doma pomáhá se vším a žádnou domácí príci nepovažuje za podřadnou. Mám teď práci v jiném mšstě jezdím na dvě směny. Když přijedu z odpolední v 21 hodin jsou děti naučené a po večeři, nádobí umyté, malá leží a pes je nakrmený. Prostě doma vše funguje. Taky jezdím cca 5x ročně na týden mimo domov a manžel vše zvládá. Není z toho nadšený, ale domácnost funguje.
Já vím, že to není jednoduché, ale je potřeba si uvědomit, že po prvotní zamilovanosti, kdy jste ochotné odpustit vše, přijdou všední dny. Bude-li vám přáno, měli byste spolu prožít nějakých 40 či 50 let a proč je prožívat ve stresu, pohrdání či přímo nenávisti, když je lze - po dejme tomu prvních pěti náročných letech, kdy vydržíte nádobí na stole neuklizené i 3 dny, než to vašemu "drahouškovi" dojde potom už prožívat v pohodě. Je to někdy náročné, ale věřte mi - stojí to za to!!!!
Ahoj a hlavně tu toleranci!!!
Simča
Odpovědět