Článek mě moc potěšil :-)

Článek mě moc povzbudil. Jsem ráda, že v tom nejsem sama. Myslela jsem, že moje dítě (2. třída) má takový přístup k učení samo. Jsou to denodenní nervy. Pokaždé řešíme, kdy půjde úkol psát, kolik toho má, co má za úkol... Obvykle ji v době úkolů také popadá strašný hlad, chce se jít na záchod, musí něco dodělat.
Jsou to strašné nervy. Nejhorší byly první asi tři měsíce ve škole. Motorika na psaní byla hrozná. Ale podařilo se mi, aby dosud měla na vysvědčení jedničky. Máme slovní hodnocení a paní učitelka na jednom vízu napsala něco ve smyslu, že chválí rodiče za vzornou přípravu do vyučování. To vízo fakt psala asi pro mě, bylo to takové zadostiučinění.
Ve škole jí to asi taky moc nebaví. Donesla něco jako pětku z matiky. Počítat umí, ale jí se nechtělo, tak napsala výsledky, jaké ji zrovna napadly (bez počítání).