Asi mě někteří ukamenujete,

ale u nás je TV téměř nejdůležitějším zařízením bytu. Koukáme na ni sice sporadicky, nicméně nám výborně slouží jako zvuková kulisa. Je to tristní, ale je to tak. První, co udělám, když vylezu z postele je, že zapnu TV. Prostě aby na mě někdo mluvil. A můj čtyřletý syn, když jdeme někam na návštěvu a mají tam vypnutou televizi, tak se hlasitě dožaduje zapnutí. Přitom na ni moc nekoukáme, hrajeme si spolu, ale musí "tam někde vzadu" být slyšet. Ale přece jen nám svitla naděje, já se chystán do práce a malý po prázdninách do školky, tak snad odvyknem. Ach jo, já vím, výchovně zcela nevhodné. Ale jinak jsem dobrá matka ;-)