priznam se...

zazila jsem udobi s i bez TV. Jeste na VS jsem TV samozrejme nemela, na co? a chodila do spolecenske mistnosti se spolubydlicimi na BH 902 10 (proboha, proc? ;-) Kdyz jsem zacla pracovat, opet jsem TV nemela - na co? Stihala jsem chodit do kina na vsechny filmy, co jsem videt chtela. Jenze jsem na podnajmu nikdy nebydlela sama a vsechny spolubydlici si driv nebo pozdeji TV prinesly. Takze jsem pak po vecerech sedela se spolubydlici pred TV... Pak jsem se seznamila se svym manzelem, a ten TV mel, ma a asi vzdycky mit bude. Pokazde, kdyz TV z meho zivota zmizi, mam najednou furu volneho casu a je mi dobre. A vzdy, kdyz se TV v mem zivote objevi, mam toho volna min, protoze te TV proste neodolam. Jenze ted uz nejde jen o me, ale i o me deti. Prisne hlidam, na co se deti divaji (skutecne na Kouzelnou skolku a na Vecernicky, obcas nejake to DVD) - ale vcera jsme se se synem dohadovali na hristi, jestli uz pujdeme domu, on prede mnou zacal utikat a nekde sebral strep (ha nristi! nechapu!) a zacal s nim mavat smerem k memu brichu, na kterem jsem mela v satku uvazane miminko. Byla jsem z toho dost sokovana a posleze jsem i hledala, kde prisel k tomu, jit ostrym predmetem proti nekomu - jestli to byla nahoda, instinkt nebo proboha kde to videl? a kdyby to videl, kde jinde nez v TV?