Re: A pointa je kde????

Upřímně mi tohle taky jako nějaký strašný a nebezpečný porod nepřišlo. Nechci tu ze sebe dělat chudinku, rodila jsem před 14 dny. Normálně kontrakce po deseti minutách, ale protože prcek byl KP a já navíc mám septum v děloze jela jsem radši do porodky. Natočili monitor, kde se jim něco nezdálo, zavolali doktorku, ta mě vyšetřila, zeptala se mně jestli chci rodin normálně nebo zvolím císaře. Zvolila jsem císaře a ještě mě doktorka pochválila, že je to dobře, protože KP se spontálně rodí špatně. Takže akutní císař v celkový narkóze, než se uvolnil sál, tak ještě monitor, kde se to začalo horšit, najednou hromada doktorů,sester a papírů, než jsem se rozkoukala, byla jsem zacévkovaná, zasondovaná, napíchaná kapačkama a čekala jsem. Byla jsme nervózní a byl blbej anesteziolog, kterej si myslel, kdo ví jak není vtipnej, já v tu chvíli smysl pro humor postrádala a když jsem řekla, že se bojím, tak mi řekl,že nemám hystarčit, že jsem přece s císařem musela počíta. Já se ale nebála císaře nýbrž o miminko. Když jsem se probudila z narkózy, přítel mi řekl, že máme syna, ale že je moc malinkej(1940g v 38tt) a vezou ho do písecký nemocnice na jipku. Zážitek jako prase. V nemocnici jsme si pobyla 5 dní a šla jsem domu, ted jsem s malým v písku, kde se oba snažíme aby přibral. Kojení jsem rozběhla 3 den po porodu poctivým odstříkáváním, zobáním homeopatik a pitím kojočaje. Malej se okamžitě při prvním pokusu přisál a vyžahl svojí obvyklou dávku. Nevím, proč tady autorka dělá problém z nekojení, chce se to trošku snažit. Ne vzdát to po týdnu.