8.8.2009 17:59:40 Monika, dvě dítka
Vojtovka
Teď jsem dočetla článek a tečou mi slzy. Já mám ten první nejtěžší rok bohužel před sebou........... Nemáme nedonošené mimčo, ale malému se u mě v bříšku už nedařilo (neví se jak dlouho) porod byl cisař. řezem v 39.týd., pak nastalo pro mne peklo. Malému selhávalo dýchání, virozá, netrávil, transfuze krve........ Už poslední dny před porodem jsem cítila málo pohybů, ale pořád jsem se uklidňovala, že má už malý málo místa, ale nebyla to pravda. Obviňování sebe, proč jsem nešla dřív na nějakou prohlídku. Dnes je mu 3,5 měs. a cvičíme od prvního týdne co jsme doma Vojtovku, radost mi to nedělá a hodně se trápím. Máme neustálé kontroly - neurologie, rizik. poradna a přestávám to psychicky zvládat. Může se cokoliv objevit, prý běh na dlouhou trať. Téměř každého vyšetření se hrozím a říkám si, snad to bude v pořádku. Do toho mám malou 2,5 roku na kterou mám teď málo času. Tohle období je pro mě hrozně těžké a nedokážu se odprostit od neustálého strachu o malého. Děkuji za článek a napište, kdo také procházíte něčím podobným.
Odpovědět