18.8.2009 8:28:02 Hanka 75
jak já to vidím, neodsuzovat hned...
No já znám příběh ženy (týrané), jedno z jejích dětí také skončilo trvale v dětském domově (je to příběh-rozhovor z knížky Olgy Sommerové). Ostatní děti (pokud is to dobře pamatuji), alespoň na přechodnou dobu. Ta žena si to nepřála, ale neměla, kde s dětmi být. Její osobní tragédie (jak já to vidím), narušila i vztahy s dětmi, alespoň jistě s tím jedním, které si v domově přálo zůstat na své přání. Pro mladší myslím jako maminka fungovala, i když už nevím, zda se jí nakonec podařilo si je vzít k sobě. Určitě o to stála a děti navštěvovala (a nebylo to jednoduché).
Také to pro ni určitě bylo těžké, vlastně odmítnutí vlastním dítětem. A stálo ji to hodně energie, jen navštěvovat děti v DD a syn od ředitele slyšel, také takovou perličku, že když bude toto (něco nevhodného dělat), máma ho nebude chtít na Vánoce.... - to mě zaujalo, jak tohle může říct dítěti "odborník". Jeho máma mu řekla: "budu tě chtít vždycky, ať uděláš cokoli..." - tohle si pamatuju velice dobře, protože mě ta její věta přišla velice cenná a ta vychovatele velice, velice špatná a to se nedá srovnávat jejich zázemí, vzdělání.... no co psát.
Jinak možná věci nepopisuji zcela přesně (ale uvádím odkaz odkud čerpám), resp. vzpomínám, nebot je to již delší doba, co jsem to četla.
Proč to píši, primárně neodsuzovat rodiče, jejichž děti jsou v dětském domově, protože nikdy nevíte co si museli prožít, a stále třeba prožívají...
Životní cesta nemusí být vždy lehká a jednoduchá a dítě v dětském domově, nemusí být jen odsouzeníhodným selháním matky a vyvozovat z toho, že ji není třeba litovat... Ono tedy litovat skutečně ne, ale pomoci, změnit zákony atd. určitě ano.
Odpovědět