Re: Anežko 73...

Edit, já se nad sebou poslední dobou hluboce zamýšlím, protože v práci se většinou těším domů a doma se těším do práce Nemůžu si pomoct.
Už nepřemýšlím v práci nad synem, jestli se má dobře, co asi dělají...má se v jeslích dobře, ale říkám si, jestli ho neochuzuju tím spěcháním do práce.
Samo, že tlaky jsou z okolí od jiných mamin, že to by ony nemohly a takové ty kecy, občas něco tchýně, ale manžel je naštěstí vesměs v pořádku.

Zase je to o našich pocitech a o tom, jak jsme nastavené.

Vyhoření znám, zažila jsem před těhu.

Občas zajdu za známým psychiatrem, ten mi řekne, že to dělám dobře, že dítě nestrádá, když je matka v klidu. Ale nebýt syn tak zlatý, určitě bych měla sklon k nějaký závislosti.

Na RD byly chvíle, okolo roku, kdy jsem si říkala, že děti fakt nejsou nic pro mne, zároveň v sobě člověk objeví pocity a síly, že ví, že to ustojí. Mít 2 najednou, jsem v blázinci

Od září s vracím dobrovolně do práce na HPP a časem zkusíme další dítě, snad už se vyvaruju pocitů, že jsem nekompetentní
Třeba si to s druhým líp užiju, teda mocně v to doufám.