Já jen dodávám, že k vysvětlení nemocí může pomoci třeba knížka od Miroslava Hrabici CO NÁM TĚLO ŘÍKÁ. Knížka má náboženský podtext, ale pokud se od něj ty, které nejsou věřící, oprostí, tak můžete spoustu věcí pochopit. A hlavně nic není náhoda. Náhody neexistují. co nám příjde do života, tak to jsme si sami přitáhli.
a k nemocem v mš. U nás se taky marodilo a to dost brutálně. Přestože Ela se do školky moc těšila každé ráno mi ze šatničky utíkala do třídy. Ale, ta nerovnováha byla u nás způsobena několika věcmi: změna místa bydliště (přestěhovali jsme se sice domů, ale v Budě zanechala kamarády, kteří jí moc chyběly), narodila se nám druhá dcerka, takže sama v sobě měla rozpor, chtěla školku a chtěla zároveň být doma s maminkou (to dávala najevo svými excesy s oblékáním a vztekačkami). A třetí byl nástup do školky, kdy najednou nebyla doma, ale v "cizím" prostředí.
Neštovice: i já bývala kdysi skeptická. Elis je oočkovaná, tedy nejspíš, takže ji minuly, ale Jolanka chodila se mnou do školky dnes a denně dvakrát, děti ve třídě odpadávaly, a ona je nechytla.
Nemoci dýchacích cest: dítě neříká, co skutečně cítí a co skutečně chce, co se mu líbí a co ne. Raději mlčí, dusí to v sobě. Možná se domníváte, že mu dáváte prostor, ale když se zamyslíte, opravdu vaše dítě posloucháte, co vám říká? Skutečně vás to zajímá? dítě je napojené a pozná, jestli to myslíte vážně nebo ne. Z toho se pak odvíjí i to "zlobení"
) Mám vlastní zkušenost
) A skutečně platí, že k sobě musíme být upřímní, abychom mohli věci pochopit a měnit.