Nějak té čtyřícítce nevěřím

No nevím, výpověď té čtyřicítky mi přijde jakoby nadnesená a přehnaně optimistická, prostě jako když se někdo snaží sám sobě si něco nalhat. Nějak té ženské nevěřím, že je upřímná. Prostě to má, tak jak to má a snaží se na svůj život dívat jen z té růžové stránky...podezřelé na ní je, že vůbec o ničem nepochybuje (kde jsem to slyšela "pochybuji - tedy jsem"?).
A pořídit si záměrně děcko jen tak s nějakým oplodňovačem je děsně sobecké vůči tomu dítěti. Jednou se bude ptát, kdo byl jeho otec a bude hledat kořeny. Co mu řekne jeho matka? Asi: nevím, vůbec jsem ho jako člověka nepoznala, ale byl hezký a inteligentní a dobře šu... To bude tedy odpověď za všechny drobné.
Takto podle mně uvažují ženské, které ve čtyřiceti zjistí, že mají slušně rozjetou kariéru, hezký byt, procestovaný svět, jen ta kočka nebo pes už nějak nestačej...tak si pořídí děcko, ať je to komplet.
Jinak obecně si myslím, ať si má každá žena dítě kdy chce, každý má dnes přístup k informacím a opravdu se nedá nějak generalizovat. Mezi čtyřicátnicemi jsou i ženy, které se snaží patnáct let otěhotnět a zadaří se až když to vzdají...proto měřítko jako je věk nestačí, vždycky je toho kolem víc.