Re: To koukam...
Ecim, jo, taky to tak dnes vnímám. No, bývala jsem stejná jako dnešní mladí, po příchodu domů hupky šupky k televizi, a naši byli samozřejmě nespokojení, že se AŽ večer jdu učit. Ale, za a) v televizi, pokud bylo něco zajímavého pro děti, bylo to naprosto neškodné (My z konce světa, Spadla z oblakov, Okna vesmíru dokořán), a za b) jaksi mi nikdo nenabídl jinou zajímavou alternativu, kroužky se tehdy nenosily, takže jen jednou týdně "pionýr" (za mě byl vedoucím prima chlap, táta jedné stejně staré holky, politiku do klubovny nikdy netahal) a tím to zhaslo. Dvakrát třikrát do roka výlet do lesa, návštěvy u babičky, a jinak nedělní dýchánky u čaje s příbuznými (sedět tiše a pěkně poslouchat, co si dospělí vyprávějí
). Mno, byla jsem z vesnice, takže nějaké aktivity tam byly, zamést záhrobeň, vyměnit podestýlku králíkům, hrabat listí... nicméně pro puberťáka toto není zábava (aspoň pro mě nebyla). Povinnosti samozřejmě byly, ale aktivity povzbuzující zájmy? Ani omylem...
Odpovědět