Re: Jak se hledá

Ale ne, kdybych nechtěla bejt sama a měla z toho hrůzu, nejsem dvakrát rozvedená. Třeba první manžel mne měl hodně rád a dodnes asi má, a přesto jsem odešla, protože nedokázal přestat pít. O tom to není, nejsem AŽ taková matka Tereza. Pořád si myslím, že to nějak prolomíme, že si přestane pořád hrát na velkýho tvrdýho Marvina, podle mne už stejně musí vědět, že je to hra a že mu jí nežeru, že ji hraje ze zvyku a ze strachu, protože stárnoucí chlap ten strach prostě má... jenom už je to moc dlouhý čekání... třeba ten popis toho, co je špatně svádí k doměnce, že je špatně všechno, ale to zas ne. To bych s ním fakt nebyla. My jsme spolu hodně prožili, i ošklivejch věcí i nádhernejch, dost nás to spojilo, myslím že jsme si strašně blízko a ten vztah je nesmírně důvěrnej a silnej. Jenom ty jeho neustálý pochybnosti, to věčný přemejšlení, jestli s ním nejsem kvůli penězům, který mi navíc nedává, jestli ho neopustím, když je o tolik starší. Třeba jsem blbá, ale myslím si, že kdyby mi věřil, tak by se choval normálně a žádný problémy by nebyly. Nevěří, no. A sám to přiznává. Řekla bych, že lpí víc on na mně než já na něm, proto kope nohama... je to těžký. Ale co je už v životě lehký.