Re: Tak jak je to s tou alternativou?

boleslavko, pointa spočívá v tom, že já jsem k alternativám nedospěla, já jsem k nim byla dokopnuta.
Protože ovšem nemám ve zvyku moc fňukat a když už, tak jen umírněně, zjistila jsem, že některé jsou přijatelné, některé jsou dobré a některé dokonce skvělé. Sžila jsem se s nimi.
Pravda, alternativně neporodím a alternativně děti nevychovám, na to je pozdě, ale to, co jsem prošvihla já, by mělo zůstat otevřenou a nevynucenou možností pro jiné.
Najednou bída není bída a fakt, že nedocházím na pracoviště, není potupná nezaměstnanost, je to alternativa.
Někdy nastane i opak, kdy se z alternativy stane norma. Kdo dnes minimálně částečně nenahrazuje vytápění plynem, nebo elektřinou nějakým tím rozděláváním ohňů v krbu, rozsypáváním třísek po koberci a dalším nepohodlím, s tím spojeným? Z toho plyne, že alternativ se netřeba lekat. Vpodstatě jsou většinou celkem normální a neškodící. ení třeba se k nim stavět nepřátelsky, neb nevíme, kdy sami "zalternativníme" stejným směrem.