Re: Co takhle bratříček?

Jo, jo, to klidně podepíšu. V té souvislosti jsem si vzpomněla, jak jsem se v druhém těhotenství s manželem báli, že nedokážeme mít druhé miminko tak rádi, jako to první :-). Bětuška byla takový malinký bubáček, na kterého jsme se chodili pořád dívat jako na svatý obrázek. Je fakt, že když se za rok a půl narodila Anička, nebylo na obdivné vzhlížení tolik času (a přiznávám, že Anička nebyla bubáček, ale spíš bubák - baculín, kterému končily faldíky někde u kotníků), ale hned jsme pochopili, že lásky máme opravdu dost pro obě.