Každý vidí pupeční šňůru jinak

Mateřství nese s sebou určité povinnosti. Něco upravuje zákon. A to ostatní? Víte kolik různých a nejrůznějších vztahů mohou mezi sebou rodiče a děti mít? Kolik je to příběhů a životních situací?

Já vidím vztah rodičů a dětí jako vztah mezi lidmi. Ten se musí budovat a rozvíjet, má-li nějaký vztah být. Tak jako to je mezi partnery, přáteli apod.

Nemám ráda přirovnání "pupeční šňůra". Zavání to právem. Fakticky dítě nemá právo na matku a matka nemá právo na dítě. Ať se v zákoně píše, co chce. Tak to v praxi nefunguje. Pokud se někdo chová závisle, tak je to závislák, ať je to matka, dítě, partner, jakýkoviv umanutý debil. Tam já vidím šňůru, která nemá být. A na druhé straně je možné pěstovat vztahy spojené se vzájemnou pomocí, a to mezi kýmkoliv. Vztahům se nedá poroučet, ale nemusí se ani nijak násilně přetrhávat.

Spousta lidí radí, jak má kdo žít. Co je důležité? Mladé matky se třeba u prvního dítěte přesně řídí podle knih výživa pro batolata, u druhého dítěte už na to kašlou. A tříleté dítě? Tady by maminka měla vědět, že to není její panenka na hraní, že je to člověk, který se chce bavit i s jinými lidmi (dětmi). Ale mluvit o odstřihávání ve věku tří let? To se mi zdá drsné. Hlavně, aby to dítě něco takového neslyšelo (děti nejsou hloupé). Potom by se třeba bálo na něco zeptat, s něčím se svěřit. A to by bylo škoda, protože takové dítě to potřebuje.