Duchovní svátek Vánoce???!

No tak vážení diskutující, vážená autorko,
Já jsem teda takový věřící-nevěřící. Věřím v Ježíše, nevěřím v církev, je to složitější.
Nicméně Vánoce si spojuju s legendou, rozhodně ne s historickou událostí. On se ten Ježíšek totiž nenarodil v prosinci (mimochodem - to by byl Kozoroh a pochybuju, že jako takový by byl schopen oslovit tolik lidí...vím, o čem mluvím) ale někdy v červnu a prý dokonce Před Kristem - je to docela psina
Líbí se mi legenda. Legenda o narození dítěte chudé rodině (i když - jaká chudá rodina, když Josef byl tesař, tudíž něco jako dnešní živnostník), kdy dítě bylo vloženo do jeslí, protože nikde nebylo místo (mimochodem - maminky, skutečně byste, nemajíc vhodné kolíbky, daly dítě do sena? Jako do krmelce? Asi bych ho spíš držel v náručí a nepustil)
Vánoce jsou pro mě hodně na dlouho, protože jakožto člen pěveckého sboru končím s poslechem Vánočních koled a záznamů našich vystoupení na DVD někdy až v únoru, s nácvikem nových mši, pastorel a koled začínáme v srpnu, takže Kyrie Eleison, sláva na výsostech Bohu atd...mi zní v uších prakticky osm měsíců z dvanácti)
A co jsou pro mě Vánoce? Shon, chvat, stres v rodině...a potom čas rozjímání na první svátek vánoční ráno, kdy se usadím se studeným smaženým kaprem u stromečku, pustím si Jana Jakuba Rybu - Českou mši vánoční...a u "Nebe hlásej svatý, oblouhou zněj: SVATÝ, Svatý, svatý země pěj...si říkám, jak jsou ty Vánoce přece jen krásné;-)

Malinko jsem se rozkecal, promiňte