A co na to jít trošku jinak?

Chápu, že jsme jako stát finančně v pr***i, kde nic není, není z čeho dávat a na dluh se věčně žít nedá. Co ale nechápu, je to, že pořád řeší snížit x zvýšit, co kdyby se raději řešily podmínky.
Třeba nemocenská - znám hromadu lidí, kteří to berou jako alternativu k dovolené. Zkrátka a dobře šéf mi nedá dovču, tak jdu marodit (dělají to tak bezdětní i rodiče). Ryze teoreticky by tedy člověk měl být doma a léčit se, realita je trošku jiná - tzv.marodi běžně chodí přes den v létě na koupaliště, po večerech je můžete vidět v hospodě, na kafíčkách apod. Za komunistů tohle možné nebylo, byly kontroly. Nechci se toho období nijak zastávat, spíš naopak nemám ho moc v lásce. Ale dobře pamatuju, když měl táta chřipku, máma měla službu, já a brácha jsme byli doma, došel nám chleba a táta se doopravdy bál jít za roh do sámošky ho koupit, aby náhodou v ten moment kontrola nepřišla. A dneska? Soused je marod už 5 měsíců (prý se zády), to znamená, že ho běžně vidíte celý týden chodit venku, večer po hospodách a 3x do týdne chodí hrát fotbal, sem tam zajde do posilovny. Marodit je pro něj výhodné (jeho vlastní slova), práce ho moc nebaví, teď přes zimu jí má těžší a uschopnit se nechá zase až na jaře. Před lékařem hraje divadlo.
Neplatit prvních pár dní nemoci nebo ošetřování mi přijde sprosté. Svým způsobem na to nejvíc dojedou ti poctiví. Spíš bych se tedy zaměřila na posílení kontrol marodů.