Re: A co na to jít trošku jinak?

Amy, píšeš:

"Za komunistů tohle možné nebylo, byly kontroly. Nechci se toho období nijak zastávat, spíš naopak nemám ho moc v lásce. Ale dobře pamatuju, když měl táta chřipku, máma měla službu, já a brácha jsme byli doma, došel nám chleba a táta se doopravdy bál jít za roh do sámošky ho koupit, aby náhodou v ten moment kontrola nepřišla."

Je to část tvého příspěvku. Máš na jednu stranu pravdu. Ale v současné době se dějí zase jiné věci - například je spousta lidí, kteří nemají šanci si dojít k lékaři. Dříve běžná 8h pracovní doba je dnes pro mnohé snem a šikana některých zaměstnavatelů nemá obdoby.
Pravda - dávají si pozor, aby vše působilo v souladu se zákonem, ale je jasné, že zaměstnanec dnes nemůže téměř nic.

Přítel si v lednu musí vzít týden neplaceného volna - musí si o něj dokonce požádat. Není práce, fabrice se nechce platit za energie, žádná náhrada mzdy, nic . Ti, co odmítli, rozvázali pracovní poměr. Pochopitelně dohodou.

Nemusím asi popisovat, co pro rodinu, která platí úvěr a ostatní poplatky znamená, když přijde o čtvrtinu hlavního příjmu. Chtěla jsem, aby se přítel bránil a nedal se - ovšem on není jako já a nejde hlavou proti zdi. Nechce přijít o práci. Stejně se chci pokusit sehnat ty propuštěné zaměstnance a další, co ještě ve firmě fungují - třeba by byla šance se obrátit třeba na soud(?).