Re: Nádherný článek, Roberte

Inu, ale potíž je v tom, že i my "dospěláci" máme jistou genetickou výbavu a ani sebelepší psycholog/psychiatr ti ji nemůže pomoci předělat. Vtip je v tom, že ne každý dokáže jít proti tomu, jak je vnitřně "nastavený", dokonce ani v případě, že si je v intelektuální rovině vědom toho, že jeho jednání nemusí být v dané situaci správné nebo může být minimálně kontraproduktivní.
Cca od tří let věku syna mi neustále někdo doporučoval, ať s ním zajdu k psychologovi. V jednu dobu jsem to dokonce i zvažovala. Nakonec jsem to neudělala. Neřekl by mi nic, co nevím, a neporadil by mi nic, co by se dalo aplikovat v praxi.
A trochu mimo mísu - nedávno mi volal první exmanžel (není otec mého syna) a řekl, že jediné, čeho se v mém případě bál bylo, jaká budu máma a příjemně jsem ho překvapila. Přijde mi to daleko zásadnější než povídání psychologa, kterej mne nezná a ví o mně prdlačku.