Když jsem teď těhotná,

je velmi zvláštní sledovat reakce okolí právě ve vztahu k udržení místa. Mám velmi dobře placené a zajímavé zaměstnání, které mě moc baví, a snad každý, s kým na to přijde řeč, začne debatu slovy: "ty se určitě vrátíš hned za pár měsíců, že? aby ti to místo nikdo nevyfoukl, aby sis ho udržela". Vždy mě nejdřív trochu vyděsí, že na mě asi okolí nahlíží právě jako na prototyp krkavčí matky, která novorozence kvůli práci hned zahodí do jeslí, ale většinou se musím opravdu upřímně zasmát. Pracuju nepřetržitě od té doby, co jsem skončila před 12 lety školu, a už se nemůžu dočkat, až s miminkem začnu úplně jinou kapitolu života. Kdo ví, třeba během mateřské zjistím, že chci alespoň trochu pracovat, ale proboha - to se mám takovou věcí zabývat ještě v době, kdy je miminko uvnitř?? Není trochu zbytečné takto předjímat? Zaměstnavatel mě ujistil, že ať se vrátím za půl roku nebo za tři roky, že je mu to jedno, ale že má zájem, abych se VŮBEC vrátila, takže jsem možná v jiné situaci než ostatní matky, protože o mě v práci JE zájem i s dítětem. O to víc mě pak ale udivuje, že takzvaný problém s udržením místa spíš než já a zaměstnavatel řeší mé okolí. Pro některé je to dokonce zajímavější téma, než to, jak se cítím.