hmmm

charakteristiky panáčků mě pobavily, volání po genderové rovnosti mi přijde takový výkřik do tmy... já myslela, že soustružnicím a jeřábnicím už odzvonilo...?

Můj synek někdy mezi jedním a dvěma lety jezdil pořád s kočárkem... u Tatrovky byl moc ohnutej, s kočárkem se mu drandilo mnohem lépe. Jednu dobu měl kočárek dokonce růžový (byl nejlevnější) - vím, že mě zarazila jedna maminka na hřišti, která se mě ptala jestli "to tatínek dovolil". Tenkrát mě to zarazilo, tatínek přeci taky s kočárkem jezdí, tak proč by s ním nemohl jezdit kluk?

Musím ale říct, že panenku nebo něco takového syn do kočárku nechtěl, obyvkle jí někde vyklopil - on s kočárkem jezdil rallye - přes obrubníky, drny, skrz pískoviště (pozoroval, jak kolečka vyrývají koleje) atd...
Jeho mladší sestra vyrůstá mezi autíčkama a vláčkama - v těch cca dvou třech letech si hrála s autíčkama a vláčkama docela dost... ale byly to hry, že ukládala vláčky do postýlky a umývala autíčka, aby byla hezká atd...
Když bylo dětem řádově tři a pět, tak jsme vyráběli k jakémusi svátku pro pani učitelky ze školky pokladničky - koupila jsem dřevěné pokladničky, vydala dětem barvy ať je nazdobí... tempery měly společné uprostřed stolu. Dopadlo to tak, že pokladnička, kterou namalovala dcera byla samé pastelové barvy (řůžová, fialová, bledě modrá, žlutá), synova pokladnička byla modro-zeleno- červeno - oranžová - všechny barvy nanesené ve vrstvách, velmi syté a výrazné.... takže spousta těch věcí je podle mě vrozená (i když jsem s dětmi doma, tak nejsme až tak klasicky rozdělení, některé věci máme proházené - já jsem víc na sporty a do světa, manžel třeba zase narozdíl ode mě rád vaří atd.)