Re: Dotaz

Dotaz, my četli synovi od 9 měsíců - asi se to zdá divné, ale šlo to. Dcera poslouchala (nebo spíš neposlouchala) to, co jsme četli jemu. jak ale rostla, začal boj. Odcházela, křičela, vzpouzela se. Z večerního čtení jsem odcházela zbrocená potem s pocitem, že se to podařilo u jednoho, a to mi musí stačit, ale manžel rozumně zavelel: dej tomu půl roku. A tak jsme dále usilovně vybírali témata, která by ji mohla zaujmout, výborné byly rýmy, kdy člověk na konci počkal, jestli nevsune poslední slovo řádku sama a postupně, velmi pomalu jsme ji získávali na svou stranu. Miluje čtení zrovna tak jako její bratr, dokonce na naučila číst o rok dřív než on, takže se podařilo, ale chtělo to nesmírnou trpělivost.