Re: Bude líp

Podobných osudů bude jistě mnoho. Já jsem ovdověla v r. 1981, kdy manželovi bylo 41 let, měli jsme 3 malé děti, rod. domek v rekonstrukci a půjčku na její provedení. Taky měl nádorek jako hrášek v mozku, ale v dýchacím centru, takže dlouho se netrápil a byl do 14 dnů po smrti. Musela jsem se rozhodnout, jestli naši vizi dotáhnu do konce nebo se vzdám démonu alkoholu. Odpovědnost za děti vyhrála, za pomoci důchodů, pojistky a mého platu jsem to zvládla tak, jak to bylo v mé moci. Dnes jsou děti už rodiči a jsou šťastné, že domeček nám zůstal i za cenz toho, že neměly vše, co by si byly přály. Já žiju sama jen s jejich štěstím a vzpomínkami na muže.