Milá Pavlo,

moje kamarádka svého muže zachránila poslední moment před sebevraždou. Její muž, jinak lékař, skončil na psychiatrii, kde se potvrdilo to, před čím celá rodina - všichni lékaři - do té doby zavírali oči: měl těžkou depresi, pravděpodobně jako reakci na akutní i dlouhodobé problémy. I naší rodinou prošla deprese, přišla rychle a nečekaně a jsem si zcela jistá, že kdyby mi zmíněná kamarádka krátce předtím nevyprávěla o této příhodě, i tahle deprese by mohla vyústit do sebevražedných sklonů. Naštěstí jsem byla poučená, dotyčnou osobu jsem popadla, odvlekla pro antidepresiva a několik týdnů, než zabraly, jsme se u ní celá rodina střídali, aby nezůstala sama. Vy jste pro svého muže nemohla udělat prakticky nic. Je téměř jisté, že měl depresi, tedy nemoc, a pokud jste měli manželské problémy, není moc pravděpodobné, že by se od vás nechal odvést na psychiatrii. Mnoho lidí svou vlastní depresi neřeší, jednak proto, že se bojí stigmatu duševní choroby, spousta lidí ale netuší, že je to nemoc, která je léčitelná. Paradoxní v tomto případě je, že asi jediný, kdo mu mohl pomoci, je jeho rodina - pokud by ovšem byla poučená. Manželova deprese mohla být reaktivní kvůli problémům, které měl/měli jste, ale je také docela možné, že ji po někom z rodiny zdědil. Je velmi smutné, že manželova rodina reagovala takhle nešťastně, protože je docela dobře možné, že se v té rodině už deprese objevila a při dobré komunikaci by se možná manželova nemoc byla dala řešit včas. Držím vám palce a přeju, ať už vám tato choroba nikdy nezkříží cestu (ani nikomu v rodině)!