Re: Sebevražda

Ireno, pamatuju si, že jsem se na manžela neskutečně zlobila za to, jak "sobecky" vyřešil svoje problémy bez ohledu na rodinu. Nešlo o mě, my bychom se asi stejně časem rozvedli, ale hlavně o děti. V jeho případě to musel být obrovský zkrat, protože dobře věděl, že děti přijdou ze školy dřív než já z práce a že si zřejmě půjdou do garáže pro balón a další "venkovní" hračky (bylo to v létě). Taky šly, moje ani ne pětiletá dcera se svojí stejně starou kamarádkou, starší syn si to na poslední chvíli rozmyslel.... Znám to jenom z vyprávění rodičů a psycholožky, děti o tom se mnou nikdy mluvit nchtěly... Co si mám myslet o někom, kdo tohle provede svým dětem? Já chápu, že někdo život prostě neunese, dnešní doba je příliš komplikovaná a někdy se naše představa o životě s realitou natolik nesnese, že nejsme schopni další existence (ruku na srdce, komu z nás někdy neproběhla hlavou myšlenka, jestli by nám nebylo líp, kdybychom nebyli?), ale člověk by si vždycky měl nechat projít hlavou, jestli opravdu neexistuje jiné řešení...