Dobrý den,
se zájmem jsem si přečetla tento článek. V některých věcech se podobá mému příběhu, také jsem tragicky přišla o přítele, taky dost drasticky-on byl pro změnu zavražděný.Jeho vrah si sice odpykává trest ve vězení, ale co je to platné?Stalo se to před dvěma roky, okolnosti popisovat nechci, jen to, že to také byla nesmyslná a zbytečná smrt mladého člověka. Pocity mám v něčem trochu podobné, taky si vyčítám, že jsem s ním nebyla, že jsem mohla něco udělat apod..taky jsem ze strany jeho rodiny zažila kromě psychické podpory, hlavně jeho sestry a mamky, také velké nepochopení, pomluvy a svalování viny od jiných členů, ale i našich známých, takže vím, jaké to je. Měli jsme společné plány do budoucna a já mám stále pocit, že je něco nedokončené, někdy mě přepadají ještě teď ošklivé psychické stavy
, i když už to zvládám-musím, když mám dítě. Moje rodina mi tak velkou oporou nebyla, protože mého partnera ještě tolik neznali a nevěděli, jaký postoj k němu zaujmout, a po jeho smrti si mysleli, že když to nebyl ještě můj manžel, tak to přece tolik nebolí.Opak je pravdou, možná se tomu taky divíte, ale s tímto mužem jsem měla krásný vztah...
Otázka víry je u mě taky dost podobná, jako v článku. Nejprve jsem tuto věc dvakrát neřešila, ale jisté věci mne přesvědčily, že NĚCO existuje..
Můj syn měl s mým přítelem také pěkný vztah, i jeho tato ztráta dodnes bolí, není také schopen o tom mluvit, ale máme za sebou návštěvy dětské psycholožky, která nám velmi pomohla.
Závěrem bych napsala, že všem ženám a dívkám, které mají podobné zkušenosti, držím pěsti.