Re: Lonkue-císař

Zkušenosti mojí mamky, z jejích tří porodů mě také nutí reagovat na tuhle diskusi. Matka nás - tři děti porodila za doby hluboké totality. S mými bratry jsme od sebe věkově vzdáleni 7 let. Rodila chudinka ve 2 porodnicích, takže může porovnávat. A všude to bylo stejné - strašné! Sestry vykonávaly svou práci bez radosti, stereotipně a beze slova! Při samotném porodu na rodičku vůbec nemluvily a do doby, než k porodu došlo, ležely ženy separované a bez nějaké podpory, naopak, byla -li mezi nimi nějaká citlivější, byla upozorněna slovy: "neřvi nám tady jako kráva, na to nejsme zvědavý!"
Při šití hráze na ni nikdo nepromluvil ani slovo a sama do teď vzpomíná, jak si rozškrábala stehna bolestí.
Po porodu v noci, nebylo místo na pokoji a tak jí šoupli - samy víme, jak vámi cloumají emoce, jste rozechvělá, na spánek(většina)nemá pomyšlení - tak v tomto stavu jí vystrčili na tmavou chodbu, kde byla do rána úplně sama!
A kdokoliv se na miminko přišel podívat, tak jen přes sklo.
Proto mě to nutí zamyslet se, nad různými"manýry" současných rodiček. Porodní plány, atd.. Různé výmysly, které doktorům kolikrát jen přidělávají práci.. Jsou to přeci jen lidé a přiznejme si - také se v práci neustále a bez rozdílu na každého usmíváme?!
Sama jsem rodila jednou, porod byl těžký, skončil císařským řezem a ikdyž přístup personálu nebyl vždy ideální, neřeším to. Vždyť domů jsem si přivezla zdravou holčičku, tak co bych chtěla víc? Nyní jsem znovu těhotná a porod beru jako nutnost, somozřejmě se připravuji, ale nebudu to nijak hrotit.
PS: pro domorodičky - kdybych se rozhodla rodit doma,jistě bych zemřela já, nejspíš i miminko. Ve chvíli, kdy bojovali o můj život, by mi byla nějaká dula ukradená.. Tereza