Re: soustrast

Srdce mi tluče až v krku po přečtení tohoto článku. Zároveň se mi vrací 25 let stará příhoda z porodnice, kdy jsem při vlastním porodu syna byla nedobrovolným svědkem narození mrtvé holčičky na stole vedle mě. Celé těhotenství maminky, které bylo velmi komplikované byla hlídána a nakonec musela jít i na gynekologii ležet. Přesně jak autorka píše pamatuji se na ten houf lékařů a sester kolem maminky,pak to dlouhé a šílené ticho, děťátko odnesli.Sama jsem nevěděla co se děje, ale bolesti mě jako na povel přešly. Maminka začala plakat a ptát se, co je s miminkem. Přešel k ní lékař a řekl jí,že bohužel holčička nepřežila, ale chyba nebyla v ní ještě si prý dítě může pořídit.Jak píšu výše je to už 25 let,ale ta slova nezapomenu do své smrti. Můj porod se posunul o 3 hodina, asi zapracovala psychika. Paní jsem potkala po 3 letech,opravdu se jí narodila zdravá holčička. Milé autorce přeji jen to dobré,hodně síly do dalšího života a zdravé mimi.