Články Pavly Koucké...

... mám ráda, velmi často si říkám, pod tohle všechno bych se mohla podepsat. Toto téma je ale přece jen těžké nasoukat do jednoho článku tak, aby nic nechybělo ani nenadbývalo, aby bylo jasné, co je opravdu podstatné a co podružné.

To úvodní porovnání i podle mě představuje dva extrémy - malému dítěti škodí záplava zákazů stejně, jako jejich naprostá absence. Optimální prostředí si představuju tak, že je maximálně přizpůsobené (aby zákazů bylo co nejméně), ale přece jen jsou v něm ostrůvky zapovězených věcí, kde si dítě může tu a tam nějaký ten zákaz natrénovat. Připadá mi důležitější, aby mělo dostatek podnětů a "legálních" příležitostí rozvíjet všechny smysly, mozek, motoriku, sociální dovednosti atd. Teprve pokud má možnost patlat se v blátě a trhat staré noviny, jsme oprávněni zakázat mu patlat se v jídle a cupovat knihy. Pokud naopak nemá možnost ukojit svou potřebu aktivity a pohybu, připadá mi nefér peskovat ho za to, že způsobně a tiše nesedí u jídla v restauraci nebo třeba v tom vlaku. Důležité taky je, jak zakazujeme - jestli ledabyle a marně (jako Béďova maminka) nebo se vší pozorností a vážnosti, jestli se necháme negativními emocemi dítěte nakazit nebo mu je naopak pomůžeme zpracovat.

Co se týče Jiřiny Prekopové, nečetla jsem toho dost a nečetla jsem nijak přepečlivě, ale mám podobné výhrady (nebo spíš podobný způsob čtení). Jak bych to řekla... více důvěry dětem. Pokud jsou hranice, vztahy a potřeby v pořádku (tj. nehrozí nám tyranie malých), měly by impulzy vycházet pokud možno z dítěte, ono samo by mělo určovat, kdy je čas pro aktivitu, kdy pro odpočinek, kdy rozvíjet hrubou, kdy jemnou motoriku, kdy chce pracovat samo, kdy společně. Necitlivé, svévolné stanovení hranice "teď budeš v ohrádce" (kočárku, ...), když dítě právě projevuje silnou (a oprávněnou) potřebu pohybu, mi rozhodně nepřipadá ok. Jistě, občas se (oprávněně) potřebujeme dítěte zbavit (např. podlét maso v troubě). Někdy mám ale pocit, že my takových potřeb máme až až, zatímco potřeby dětí skoro vždy musí jít stranou. Rozhodnutí mít a vychovávat děti by mělo jít ruku v ruce s ochotou stanovovat hranice i sobě samým .

Veřejně přiznávám, že ačkoliv mám v těchto věcech relativně jasno, ani mně se to vždy nedaří, holt nejsme ideální lidé v ideálním světě .