Re: Tyto články

Kdybych psala články současně s tím, jak událostí běží, literárně by se mohly řadit někam mezi dramata. Konkrétně tento článek by vypadal asi takto: Naše dítě ve čtyřech letek nemluví, neumí smrkat, kousat, neumí téměř chodit, je uzavřené ve svém světě a okolí skoro nevnímá. Žijeme v tíživé nejistotě, jestli je Anet mentálně alespoň trochu v pořádku a jestli můžeme doufat v nějaké pokroky, a nebo jestli to zůstane takto.
Naštěstí ale články píši s mírným časovým odstupem, takže to, co jsem před týdnem brala jako naprostou katastrofu dnes už beru trochu s nadhledem.
O katastrofy všeho druhu se nám stará náš mladší syn. Jeho šílené příběhy píšu zatím "do šuplíku" a doufám, že se jim po nějakém čase od srdce zasmějeme.
To už ale budu mít vlasy šedivé.
A jestli vás zajímá téma náhradních rodin, doporučuji knihu: Dagmar Zezulová, Domov je místo, odkud vás nevyhodí. Tam jsou hezky popsané světlé i stinné stránky života s přijatými dětmi z pohledu pěstounské maminky.
Zdraví Mateří-Douška