Moje zkušenost s chůzí

Podle mých zkušeností (mám 2 malé děti) se děti, které nikdo neposazoval ani nepodepíral do sedu, dokud se samy do sedu nedostaly, a později vůbec nevodil za ručičku, aby je učil chodit, poprvé překulí na bříško kolem 6. měsíce (konkrétně moje děti v 7 měsících), v té stejné době se začnou plazit po bříšku, posadí se samy (resp. spíš si kleknou) bez pomoci cca v 9,5 měsících (krátce poté, co se jim při plazení povedlo bříško odlepit od země), kolem 10.-11. měsíce si začnou stoupat s oporou a posléze chodit kolem nábytku a téměř přesně ve 13 měsících udělají první samostatný krůček do prostoru. Pak začnou postupně (ale třeba i s týdenní pauzou) přidávat další nesmělé krůčky proložené četnými pády a někdy mezi 14.-15. měsícem už můžou směle vyrazit ven na procházku (protože veškeré pokusy o chůzi se zatím odehrávaly doma nebo na dětských hřištích). A chůze vypadá přesně tak, jak popisuje autorka a vydržet může klidně i do těch 18 měsíců (pravda, drobný rozdíl mezi mými dětmi byl, u prvního dítka jsem na dotaz doktorky, zda v roce a půl běhá, zcela vědomě lhala, u druhého už jsem mohla s čistým svědomím odpovědět, že ano).
Uznávám, že moje děti nejsou obecným měřítkem, ale odborné publikace jako mezník pro chůzi uvádějí 12.-13. měsíc. Dříve chodící děti jsem zatím viděla osobně dvě, v jednom případě ho za ručičky začali vodit, sotva se začal stavět u nábytku. Ale uznávám, že existuje hodně čilejších dětí, než ty moje