Re: Anorexie je psychické onemocnění

Pawllo, ono to nesmí sklouznout ani do jednoho extrému. Když moje maminka pracovala, tak jsem se hrozně těšila, že budu po příchodu nějakou dobu sama (ty 2 hodiny bylo optimum), ale pak už jsem se moc těšila na to, jak přijde a jak si budeme povídat. Když ale onemocněla a byla doma pořád, tak to bylo velmi náročné pro ni i pro nás děti. To nám všem ta chvilka o samotě velmi chyběla. Ještě horší bylo, když u nás pobývali přehnaně aktivní příbuzní, kteří mě pro samý "zájem" nenechali v klidu dojít ani na záchod - bez přehánění. Ze svého okolí znám i matky, které neměly na svoje děti přemíru času, aniž by k tomu byly donuceny vnějšími okolnostmi, které se tak prostě rozhodly. A byly z toho převážně jen nepříjemnosti.