Re: Anorexie je psychické onemocnění

Byla bych opatrná s výroky typu "A zdravé sebevědomí mívají většinou děti s dobrým rodinným zázemím", kamarádka s touto nemocí také bojovala, byla z rodiny se třemi dětmi, z mého současného i minulého pohledu měla dobré rodinné zázemí (znala jsem ji od školky, hrály jsme si každý den, rodiny se stýkaly...). Rodina se pravidelně, opravdu každý den, scházela u večeře, kde se probíralo vše možné, když kamarádka začla "blbnout" s jídlem, všimli si toho rodiče a kamarádi velmi rychle, ale stejně s ní nic moc neudělali, dokud si problém ona sama nepřipustila. Podle toho, co řekli psychologové, stačilo pár poznámek tělocvikáře a kamarádů na adresu dívčího zadku (a to ne toho jejího, ale obecně). Prostě byla od narození o něco psychicky křehčí, takže stačil v pubertě jen malý podnět. Se mnou to třeba nic neudělalo, a to přesto, že v té době moje matka pila a tatínek domácnost moc nezvládal (někdo musel pracovat), takže o dobrém zázemí se moc mluvit nedalo.