Je to tak..

Ano, únava, stereotyp, neustálý koloběh, milion stále stejných činností denně (a ani nejsou vidět).. Pro mě je nejhorší to nevyspání. Jsem pak nervozní, podrážděná. Pokud je noc o malinko lepší a necítím se unavená, zvládám den s dětmi v pohodě a mám i pocit, že je to fajn a užívám si to. Ale jak jsem nevyspaná, tak vybuchuju jak papiňák kvůli drobnostem a kravinám.. Manželovi ale své pocity říkám (někdy je spíš křičím ). Je zlatý, stará se, jak může.. Snažím se najít si aspoň malou chvilku na to, být bez dětí (zatím kojím, takže max dvě hodiny). Ponorka je totiž mrcha.. Loňské léto jsme proseděli víceméně doma. Mimino bylo v kočárku ječící. Letos už to snad bude dobrý, bude mu teď 10 měsíců. Momentálně mi tu svítí sluníčko na klávesnici a monitor, takže na tmu a 4 stěny si naštěstí stěžovat nemusím. Ale i tak se těším na jaro, až bude teplo, vonět vzduch, vše se bude zelenat. Miluju to. Hned bude líp. Na druhou stranu se děsím toho, že za 2 roky mám jít do práce.. To teprve bude mazec. Vstávat, vypravovat děti, honička v práci, honička kolem domácnosti, úkoly, škola, školka.. Teď je to v tomto smyslu pohodička..