Re: já nevím, teda,

...při čtení článku mi padala brada. Bude mi 60 a myslela jsem si, že doba tabu intimních záležitostí je nenávratně za námi. Narodila jsem se, bydlela a bydlím v jedné větší vesnici na Jižní Moravě. Sourozenci - bratři, na ulici asi tak 250-300 m dlouhé, samí kluci. Když jsem se v daném věku jednoho rána probudila a doslova plavala v kaluži krve, myslela jsem, že umírám. Neumřela jsem, mamka - celá červená - mi pouze sdělila, že je to normální a jmenuje se to měsíčky, protože každý měsíc to pravidelně znovu přichází. Kusé informace jsem posbírala od spolužaček. Neumřela jsem, nemám traumata, ale tehdy jsem si slíbila, že až já budu mít kluka (nikdy jsem ani nepomyslela, že to bude holka a od 9-ti let jsem měla pro něj i jméno, které po narození dostal), i ten bude informovaný, protože ani chlapci naší generace většinou neměli páru o nějakém menstruování a byly s tím problémy. Narodil se mi syn, kolem 5.roku přišla první zvídavost (např. rozcupované vložky na toaletě), jednoduchým způsobem jsem vše vysvětlila, získala knihu anatomie člověka, takže jsem mohla i názorně celý koloběh života vysvětlit. To je 35 let zpátky! Jak jsem tak dumala nad článkem a všemi příspěvky v diskuzi, tak jsem si řekla, že příspěvek nebyl určen nám - kteří jsme napsali, ale asi těm, kteří nenapsali a bojují. Těm bych chtěla vzkázat, že nejbáječnější, nejpřirozenější je vysvětlovat tyto záležitosti od mala. A věřte mi, že takovéto informace si děti velmi dobře pamatují a později mají na čem stavět. Domnívám se, že stud hovořit o intimních záležitostech přináší i stud do ložnic. Škoda. Je to životní ochuzení se o nádherné a přirozené zážitky, které nám život nabízí. V tomto případě bych doporučila stránky - polohy.cz , jako prohloubení anatomických znalostí partnera-partnerky, které jsou k pochopení toho druhého určitě zapotřebí. Přeji hodně štěstí...