Re: Po rodičích ani náhodou

Já, mamka i babička jsme všechny Miroslavy. Mamka nechtěla, aby se dítě jmenovalo po ní, to byla její jediná podmínka. Taťka s ní souhlasil, ale vyhradil si, že jméno pro holčičku tedy vybere on - dal ho po babičce :)
Já mám svoje jméno moc ráda a v žádném případě mi to nevadí. Naopak!! Babičku miluju, je to nejúčasnější člověk na světě, mamka je taky bezvadná - jsem hrdá, že mám jméno po nich. Mamka chtěla Kláru - to se mi vůbec nelíbí

Navíc, i když jsem se vdala, tím křestním jménem, které není až tak běžné, pořád sleduji tu rodinnou ženskou linii... a u našich i u babičky na vsi hned každý ví, o koho jde. Moje dívčí příjmení je navíc v místě, odkud pocházím, takové hodně běžné - u nás v mrňavé vesničce jsou 3 rodiny, v sousední vsi, větší, je dokonce 12 rodin - říká se jim po chalupách, protože by v tom byl jinak děsnej guláš.

Můj taťka je zase Zdeněk, brácha taky a jeho syn taky.

Jsem na to zvyklá, u nás v rodině je to běžné a mě to přijde fakt pěkné.

Já jsem plánovala, že moje holčička se bude taky jmenovat po mně, manžel byl zásadně proti, naopak si vyhradil, že chce jméno, které se v rodinách ještě nevyskytlo - to bylo fakt husté ho přesvědčit ( zbyl by už snad jen Bonifác a Theodor)- no...máme kluka, že...