Re: naprosto nevhodne

Veveruše, naprosto přesně. Jako kdybych to psala já. Moje matka nenechala nikdy na otci niť suchou. Našla si partnera, který mě dělal část života nevlastního tátu. Chytrej, studovanej a inteligentní chlap. Mám ho moc ráda. Ale celý život jsem se tak nějak podvědomě chtěla zavděčit matce, otci, nevlastnímu otci a potažmo všem příbuznejm okolo až jsem z toho ve 30 skončila u psychologa. Chtěla jsem být také chytrá a chtěla jsem, aby mě bavilo to co bavilo mého nevlastního tátu. Nakonec jsem pochopila, že geny jdou od vlastního táty a to jsem já, najednou jsem se našla. Ale je to boj a bude to uvnitř mě boj až do mé smrti. Jsem rozpolcená osobnost, ale bohužel za to nemůžu. Moje matka mě nikterak nepomohla, celý život se točil okolo ní. Táta nás opustil - hajzl. A ona ta hodná si našla pána a pro mě vytvořila novou, krásnou rodinu. A já jsem nevděčná, když jsem např. na svatbě chtěla vést od biologického otce. Ona to samoszřejmě viděla tak, že mě má vést ten kdo mě vychoval...... atd. to by bylo na román. Od té doby je mě všech dětí rozvedených rodičů moc, moc líto. Ale chápu, že někdy to nejde jinak.....