Děkuji za ohlasy

Milé maminky a tatínkové, vážím si všech ohlasů na můj článek - prvotinu. Neměla jsem v úmyslu rozpoutat debatu o tom jak kdo má vycepované děti a komu hodně pomáhají a komu málo. Mělo to být původně takové povzbuzení, že i pět dětí se dá a možná i pár nápadů a usnadnění pro maminky. Samozřejmě mně při psaní napadala další témata, detaily a podrobnosti, ale nechtěla jsem to mít sáhodlouhé, aby to nebylo zdlouhavé čtení.
Není člověk ten, aby se zalíbil lidem všem. A ani neexistuje takový článek. Komu se nelíbí, ať přeskočí na další. A pokud někoho povzbudil nebo potěšil, tak jsem šťastná.

A koho to vážně zajímá- tak u nás to pomáhání jakž takž funguje, ale vzhledem k tomu, že školáci chodí domů průměrně v půl čtvrté a mají ještě povinnosti do školy, většina práce je na mně. Tatínek chodí po půl páté, nají se, převlékne a jde pracovat ven, večer dělá s nejmenším úkoly. Nezazlívám mu to že mi doma nepomáhá víc a jsem ráda, že ho mám. Dlouho jsem byla sama, a proto jsem šťastná že mám chlapa který se vrací pravidelně domů, má nás rád a dává peníze do domácnosti. Když vidí že mám krizi, pomůže i doma.

A jak psala jedna pisatelka, že kdybych to měla dobře zorganizované tak bych neměla skoro nic na práci? No, tak to asi dobře zorganizované nemám , protože bydlíme na vesnici, často musím vozit děti, starám se o domácnost, vařím peru, utírám zadečkym krmím atd., do toho dálkově studuji VŠ a fakt se někdy nezastavím celý den...ale když o tom tak přemýšlím, jsem tak spokojená. Je úžasné mít děti. Učím se od nich každý den.