Re: A co

Já tedy opravdu nejsem uklízecí typ a někdy se až stydím, jak mají kamarádky naklizeno. Ale co mám dvě děti (3 a 1,5 roku), tak denně vařím, luxuji (někdy i dvakrát denně, protože co zvládnou nadělat je neskutečné), peru 2-3 pračky (dva kluci, které neustále převlékám, protože jsou špinaví od bahna, od jídla, od pití, od barev....doplňte si cokoli), neustále stelu, protože si stavějí v ložnici bunkr a když dostaví, tak mě ta rozházená postel irituje. Neustále převlékám postele, protože mi ji často poblinkají (reflux), počůrají sem tam i pokakají. Neustále umývám zem, protože je stále něco rozlitého, popatlaného a rozbitého (a to nesmí s jídlem nikam od stolu chodit).
Musím říct, že opravdu nejsem pintlich, ale někeré věci mi prostě vadí. A to bydlíme v třípokojovém bytě. Moje maminka, která uklízením strávila třičtvrtě svého života mi nedávno říkala, že to je hrozné, jak pořád uklízím a pořád je neuklizeno. Navíc, když jsem typ, který nechá kluky všechno dělat se mnou - od úklidu po vaření...no pak věci k úklidu narůstají geometrickou řadou).