nejsou děti jako děti

Autorko věř, že mi vyzkoušeli. Když dvojčatům bylo letos cca 2,5 roku a loni cca 1,5 roku a když jim byl necelý rok.
Měli jsme ambice jezdit s dětmi ve vozíku za kolem, ale u nás to nejde. Děti jsou živé, takže se splnilo naše očekávání. Brzo je jen koukat přestalo bavit, a jaká je zábava ve vozíku ? Škorpit se s sourozencem.
Cestu přizpůsobujeme dětem, takže jednou jsem absolvovala hezký výlet, (max 1 km, spíše 0,5 km tam a to stejné zase zpátky) delší zstávka u stavebních strojů na malinké silnici, nákup v obchodě, zastávka u oveček na zpáteční cestě a akorát jsme dojeli.
Když jsem podruhé zvolila trochu delší cestu, tak cesta s nimi zpátky, unavenými domů pro mne byla téměř nemožná. Jen s tatrankou v puse jsme nějak dojeli. Jinak co 2 min nějaké bouchnutí, tahání toho druhého, pláč a křik apod. Abych je vysadila a dala najevo, že tam jednoho nechám, tak to by pro nás nebylo.
No vozík bych užila na cestu cca 200-300m, to bylo dobré. Možná maximálně tak na 0,5 km s absolutně odpočinutými dětmi (jenže když se vracíme z venku, tak už jsou unavení, takže jakákoli cesta zpět velký problém) nebo lízázkem apod., což mi tedy za to nestojí.

Moc by se mi líbilo s dětmi jezdit (i když dovolenou bch takto netrávila), ale bohužel
Ani na spaní to pto naše děti ve vozíku není. Ted v 2,5 roce tam ve dvou nemohli usnout, v 1,5 roce jsme ujeli jen zásluhou toho, že jsme je dávali do vozíku hodně unavené a oni opravdu zaklapli (jinak by tam nevydrželi), jenže sladit dvě děti na spadní také není sranda. Jakmile je jeden méně unavený, jaká je zábava ve vozíku ? Budit bráchu.

Takže bud ráda, že svého koníčka můžete díky dětem skloubit s dovolenou. U nás ani náhodou. Nejsou děti jako děti a věř, že mi každý rok vyzkoušeli.

Kdyby měl někdo podobné zkušenosti, věřte nejste v tom sami.