Re: ještě pro autorku

byla jsem s dětma sama u moře, 6 + 7 + 10. Děti maximálně spokojené, já s tikem v oku a pod bradou sněhobílá, jak jsem neustále pátrala, kde to moje nadělění mám a ani na vteřinu si nelehla, děkuji vynálezci nafukovacích vestiček, zachránil moje duševní zdraví.
Na kole s vozíkem jsme nejezdili, protože pro manžela není kolo radost, ale pouhý dopravní prostředek. A nevěděla jsem o jejich existenci. Děti jsme vozili na sedačkách, ale jenom pom okolí.
Pro změnu bereme děti na skály. Letos ( 10+11+14) jsme např. byli v Dolomitech na ferratách a zvládli jsme i černé. Někteří nám fandí, někteří zvažují telefonát na sociálku, babičkám mlžíme, že jsou to takové cestičky s řetězy na přidržení jako mají ve Slovenském ráji
A cyklotrasa z článku mne zaujala, začíná kousek od našeho bydliště. Začínám ukecávat rodinu, že to bude určitě fajn.
Myslím, že zde není na místě duel která dovolená je lepší, ale tolerance, ať si každý tráví čas podle svého, aspoň není na cyklostezce narváno.