Stará i mladá

Mám obojí zkušenost. První dítě v 21 letech, druhé v 31 a třetí skorem v 35. Narážky jsem nikdy neslyšela, lépe řečeno neposlouchala.
Řekla bych, že jsem natolik vyrovnaná, že nemám zapotřebí poslouchat, co si o mě myslí druzí cizí lidé a že rozhodnutí, stran mých dětí a věku, ve kterém si je pořídím, je moje věc.
Snad jediná úsměvná narážka na věk, co si pamatuju, byla u prvního dítěte.
1. Pán v tramvaji, když jsem ho odmítla pustit sednou, protože jsem byla těhotná a motala se mi hlava při delším stání, odvětil: "Taková mladá, a už těhotná". Rozesmálo mě to, navíc když moje maminka, která stála nade mnou, odvětila "No jako stará už si dítě těžko pořídí".

A vždycky, v každém městě, vesnici, hřišti a bez ohledu na věk, se najde typ závistivých nepřejících ženských, ženských, co druhým rády mluví do čehokoli.
Jde jen o to, zda to chci a budu ochotná poslouchat.
Osobně se stýkám převážně s lidmi, s kterými už mám nějaký vztah a vím, jací jsou. A pokud poznám někoho nového, nemám problém si udržet hranice, kam až ho pustím. A pakliže je nerespektuje, přátelství prostě nevznikne.
Tak mě jen závěrem napadá, jestli se tahle schopnost přeci jen věkem nezlepšuje