K novele zákona ve věci pěstounské péče

Novela zákona je šita dle vzoru doleva od naší vlasti. Na Dr. Matějčka se ta novela poněkud vykašlala, až na požadavek co nejmenší děti pryč z ústavů do rodin.
V novele jsou klady: možnost umístit co nejmenší dítě do rodiny, práce s původní rodinou
V novele jsou nedostatky: v podstatě se nepřímo omezuje dlouhodobá pěstounská péče, která byla vhodná pro určitý typ dětí, které nejsou vhodné do adopce a zároveň je jejich biolog. rodina natolik neschopna, že je na 99,9% jisté, že se nikdy nemají šanci do původ. rodiny vrátit. Nedostatků je celá řada. Zaměřme se jen na 1 věc.
Jako pěstounská maminka mám 3 různé zkušeností s původ. rodinou dítěte - mám tento názor, který ovšem p. Macela, ač o něm od různých pěstounů ví, do novely nezahrnuje.

Pokud příjde dítě, jehož rodič má momentální problémy, které se řeší,(i kdyby to bylo vězení, drogy...) jsem pro max. rozvoj a odchod po čase dítěte do původ. rodiny.
Pokud přijde dítě rodiče s dlouhodobými problémy ( i kdyby to bylo jen stabilní odmítnutí dítěte z důvodu mentálního postižení atd.)jsem názoru, že je nutné, pokud je odmítnutí trvalejší, toto dítě nebalamutit rozvojem vztahu s rodnými rodiči, kteří o ně nejeví zájem a pouze to to dítě zraňuje nebo psychicky rozhazuje atd.
Jsem pro návrh dočasné pěstounské péče, která rozvíjí vztahy s původ. rodinou, protože je předpoklad, že tam to dítě přejde, ale! také pro zachování současné dlouhodobé pěstounské péče, která nerozvíjí vztahy s původ. rodinou, pouze informuje - např. jednou za rok setkáním - z důvodu psychické pohody a prospěchu dítěte.
Novela ten druhý typ pěstounské péče ignoruje.
Např. v Polsku po schválení podobné novely napřed pidi přibylo pěstounů, pak razantně ubylo, právě pro to, že pěstounská péče se nedá dělat jen ta dočasná. Je jen omezený počet dětí z ústavu, u nichž je naděje, že jejich biolog. rodina se zlepší.
Když pěstoun dostane dítě, u kterého návrat do původ. rodiny je téměř nemožný a zároveň musí živit iluzi dítěte o tom, že se rozvíjí vztahy (čímž dítě ztrácí pravdivou identitu o sobě) - tak dítě se obvykle v chování a ve své pěstounské rodině velmi zhorší. Po těchto špatných zkušenostech je jisté, že pěstounů ubyde - protože zůstane převážně pěstounská péče na dočasnou dobu ( s úkolem rozvoje do původní rodiny) a ta dlouhodobá více rodinného typu pro stejné podmínky bude muset začít fungovat jinak - čili se změní a nebude. V Anglii ani Rakousku dlouhodobá pěstounská péče nebyla - a místo aby se i oni podívali, co je u nás dobrého, tak mají pouze kritické pohledy a nutí nás rušit v rámci zlepšování i to, co je kvalitní.
Co se týká názoru p. Macely, že v Anglii je vše lepší - jsou tam ústavy, ale mají jinou cedluku. A není jich málo. V podstatě většina postižených dětí nežije ve své původní rodině, ale v internátech atd...ale NENÍ TO ÚSTAV. Původní rodina si je bere třeba jedou do měsíce...Takže OSN je v klidu a Anglie je děsně pokroková a na všechny velmi kritická. A lidem typu p. Macela se ukazují vzorové pěstounské rodiny a nasazují růžové brýle a oslí uši.
Je škoda, že kvůli této nepravdě se u nás bude omezovat něco originálního, co fungovalo docela dobře. A místo aby se nové pouze přidalo, tak se to staré bude rušit...
Ale co. Privatizací v majetku jsme dopustili vytunelování ekonomiky, privatizací v soc. službách dopustíme vytunelování rodinných vztahů. P. Macela neuspěl v pardubickém kraji, tak byl posunut výše. Tak tvoří nejen krajské koncepce, ale rovnou celorepublikové - Pak už se zbývá jen těšit, až soc. pracovníce, po vzoru těch anglických budou 12 letým děvčatům bez vědomí rodičů na ZŠ implanotvat antikoncepční tělíska do ruky atd, až zakážou lidem se do 21 vdávat, ale o potratech se rodič nesmí nic dozvědět už v 15 atd...