Cairo, naprosto Tě chápu.

Cairo, naprosto Tě chápu a pod Tvůj druhý odstavec bych se mohla skoro podepsat.

Byla jsem se dvěma synky (26 měsíců od sebe) na MD přes 4 roky a pak nastoupila na částečný úvazek do práce. Hodlám pracovat na zkrácený úvazek tak dlouho, jak to já a moje děti budeme potřebovat, odhaduji to cca do 8-9 let věku nejmladšího dítěte, až bude schopné samo docházet na mimoškolní aktivity. Hodlám se svým dětem pečlivě věnovat, učit je doma cizí jazyky, připravovat se s nimi do školy, doprovázet je na mimoškolní aktivity, dokud tohle všechno budou potřebovat. Ale i když je pro mě rodina prioritou číslo jedna, tak si z ní nehodlám udělat modlu a jediný smysl života, protože bych tím ublížila sobě i svým dětem. A hlavně - KDYBYCH BYLA DÍTĚ, TAK BYCH SE SVÝCH RODIČŮ O NIC TAKOVÉHO TAKÉ NEPROSILA A NIC TAKOVÉHO BYCH OD NICH NEOCENILA. NESTOJÍM O TO, ABY SE MI NĚKDO AŽ DO PUBERTY NEBO MOŽNÁ JEŠTĚ DÉLE CELOU DOBU OBĚTOVAL. CHCI MÍT DŮVOD SI SVÝCH PŘÍBUZNÝCH VÁŽIT TAKÉ ZA NĚCO JINÉHO NEŽ ZA TO, JAKÝM ZPŮSOBEM SE ZABÝVAJÍ MOJÍ OSOBOU. Považuji totiž za důležité naučit dítě fungovat i ještě někde jinde než v rámci rodiny. Když si jen vzpomenu, kolik sebevědomí mi to dodalo a jak mi napomohlo k přirozenému osamostatňování, když jsem se v době, kdy už maminka zase chodila do práce na plný úvazek, a tudíž se vracela domů cca o 2 hodiny později než já a já jsem se naučila takové pro život důležité věci jako postarat se o mladšího bratra, vypravit se sama na kroužek, kam jsem musela dojet MHD a zpět, udělat nějakou domácí práci a přípravu do školy i na mimoškolní aktivity, což všechno maminka po návratu z práce zkontrolovala... Určitě mě to pro život vybavilo víc, než kdyby mi maminka celou tu dobu seděla za zadkem, dohlížela, jak dělám češtinu, matematiku a já nevím, co ještě, pak mě odvezla na kroužek a hned zase z kroužku.

I když jsem byla dítě, které mělo vždy problémy s prosazováním a v řadě ohledů v kolektivu vybočovalo, tak jsem přesto ráda, že jsem chodila do normální školy. Že jsem měla možnost najít si ve třídě kamarády, kteří mi byli velkou oporou v době, kdy jsme měli doma veliké problémy, za které objektivně vzato sice nikdo nemohl, ale díky nimž jsem se často do školy a za kamarády vyloženě těšila, i když jsem ve škole musela řešit řadu nepříjemností.