Já učím na ZŠ, syn je v primě

Byla jsem ráda, že syn přistoupil na to, že zkusí přijímačky, že zkusí změnit školu...měl slíbeno, že se může kdykoliv na ZŠ vrátit. Nenávidí změny, má rád zaběhnuté, letité záležitosti. Přijímačky udělal - 6. místo, od prvního dne na adaptačním kurzu (jeho noční můra - není a nebyl společenský)je spokojený a hlavně klidný - chová se jako dospělý, jedná jako rozumný.
Je to velký obrat oproti ZŠ - chytal se třídních "prasátek", mluvil jako kanál, chechtal se divným věcem, připadal mi hodně nevyrovnaný (přišlo mi, že na klasické třídní elitáře=fotbalisty nemá, tak se zviditelňuje jinak).
Na gymplu nikomu nevadí, že hodně přemýšlí, že se často hlásí, že má svoje náhledy na věc...nebojí se je TAM říct, jeho pedagogům připadá zajímavé, co říká. U nás na ZŠ by ho ten autoritářský způsob vedení výuky donutil si nic nemyslet, nezvažovat, nekritizovat, protože by to pro něj bylo výhodnější...není tak odvážný, aby šel "proti" dospělému.
Lidí, kteří by se k němu chovali, jako jeho profesoři na gymplu je u nás velmi málo. A ještě navíc se alespoň u nás na ZŠ pořád musí řešit nějaké přestupky, nekázně a tak...to taky běžné žáky dost nudí.

Takže já hlasuju pro gympl, pokud to tak dítěti jde bez větší námahy.